STORYBOARD

Storyboard je sekvence obrázků vytvořená za účelem previzualizace výsledného díla. Obvykle bývá

kreslený, může být i fotografovaný. Storyboad je kreslený scénář. Slouží především k zachycení myšlenky děje. Příběh je staticky zachycen v krocích na jednotlivých obrázcích. Storyboard by měl být srozumitelný a snadno pochopitelný. Může se jednat o scénář filmového příběhu, banneru, animace, konceptu či nějaké interaktivní aplikace. Děj můžeme díky storyboardu snadno přetvářet dřív, než se pustíme do animace. Storyboardy se liší podle účelu. Storyboard vytvořený pro film bude pravděpodobně složitější než storyboard na animovaný banner, kde nemusíme například popisovat pohyb kamery.

Co by nemělo na storyboardu chybět:

chronologické číslování jednotlivých políček tak, jak jdou za sebou v animaci, textový popis děje v daném políčku, případně texty, které říkají postavy v příběhu. Popis může být i doplněn časovým údajem trvání dané scény. Můžeme jej psát přímo do obrázku. Přehlednější způsob je rozdělit storyboard na dva sloupce. Do levého vkládáme pod sebe jednotlivá políčka a vpravo ke každému z nich přiřazujeme popisný text. Storyboard má mnoho vizuálních podob. Nejčastější je kresba tužkou či perokresba. Pokud neumíme kreslit, použijeme fotografie, koláže, vektorovou grafiku apod. Storyboard by neměl zabrat více času než výsledná animace či film, proto lze při vytváření zjednodušovat a schematizovat.

Storyboard a jeho obrazová část

        Storyboard je základní dokument nejen  pro režiséra, ale pro všechny, kteří s ním budou na filmu  spolupracovat. Jak vypadá, co má obsahovat jeho obrazová část a co zvuková.

Vypracování obrazové části storyboardu předchází volba animační techniky a výtvarného stylu. Je třeba nakreslit charaktery postav a prostředí. Storyboard je převedení literárního scénáře do audiovizuální filmové řeči. Obraz a zvuk přebírá funkci slov. Nositelem děje jsou aktéři. Na úseky jejich hry, podle její důležitosti pro vývoj vyprávění , je třeba soustředit oči diváka a z tohoto důvodu je třeba předem scény rozdělit na jednotlivé záběry kamery snímající jejich akce.

Kamera - zaznamenává a dále zvýrazňuje akci herců

            a)   Směr – přímý pohled, nadhled, podhled atd.

            b)   Kompozice - umístěním, velikostí herců a formátu.

            c)   Pohyb – nájezd, odjezd, švenk, jízda.

Střih – jako ostré nebo měkké spojení záběrů

            Směr a pohyb jako spojovací prostředek.

            Pravidlo osy a jeho význam pro orientaci.

            Ostatní způsoby použití střihu.

Časování  (timing) jednotlivých záběrů dává jak  ucelenou vizi celku, tak podklad pro hudebníka, event. doprovodné slovo a produkci. Má informativní , dramatickou či rytmickou úlohu.

           

Zvuková část a její prostředky

Hlasový projev - formy jeho užití a výhody a nevýhody pro animovaný film

Komentář může zpestřit a usnadnit situace obtížně sdělitelné pantomimickou hrou

Ale přebírá timing sekvencí a je nutné počítat s tím předem při formování obrazu,

ve storyboardu, nebo ho nahrávat předem, abychom znali jeho přesnou délku.

Dialog oživí a zplastičtí animované postavy o zvukový projev. Je třeba ho nahrávat vždy před obrazem a počítat s jeho délkou již při vytváření storyboardu.

Ovlivní totiž střih i stavbu obrazu.

Hlasový ruch se užívá ne jako sdělení, ale jen k vyjádření okamžitých pocitů animovaných postav.

Hudba a její možnosti pomáhat obrazu

Může mít funkci ilustrační, atmosférotvornou, lyrickou nebo dramatickou.

Její forma, instrumentace a tón určuje vždy základní žánr  a náladu filmu.

Nahrává se většinou na střižený obraz, ale s jejími pasážemi je třeba počítat už ve storyboardu.

Výjimkou jsou muzikální nebo taneční čísla, kdy se nahrává předem, rozepisuje okénko po okénku a obraz se tvoří podle ní.

Hudba archivní a autorská práva.

Ruchy – dva druhy

Ruchy jednotlivé akcentují a doplňují akce

Atmosféry jsou dlouhé ruchové plochy, vytvářející prostředí scén a vyplňující zvukové pauzy mezi ruchy jednotlivými v případě, že tuto funkci nepřebírá hudba.

Mix všech zvukových elementů

Smíchání všech částí zvukového doprovodu se dělá po natočení a ozvučení filmu, ale jakousi partituru, ve které se počítá se vzájemnými působením jednotlivých složek, je třeba vytvořit již ve storyboardu.